Image default

Na skok do jiného světa aneb momentky ze zaoceánské lodi

Italské město Janov nám ukazuje svoji typickou tvář s domy hustě rozesetými po strmých kopcích nad pobřežím. Náš autobus se dvěma delegátkami a 27 plavby chtivými turisty přivádí klikatá silnice do janovského přístavu, kde už z moře vyhlíží naše bydliště na následujících 10 dní.  Tato osmnácti patrová zaoceánská loď italské společnosti MSC netrpělivě čeká na naše nalodění. Poté bude moct zvednout kotvy a vyrazit za poznáním destinací západního Středomoří.

Zaoceánská kráska MSC Virtuosa nás vítá v italském Janově.

Dnes je 28.10.2021 kolem osmé hodiny ranní. Bez pár dní jsou to dva roky po mém prvním „pracovním“ nalodění na zaoceánskou loď v roli delegátky cestovní kanceláře. Tehdy jsem si připadala jako „Alenka v říši divů“… Holka milující přírodu léto trávící v kempu v Chorvatsku a na takovém zaoceánském obrovi? Není divu, že jsem si tenkrát na lodi připadala jako popelka, co ztratila oba střevíčky a zapomněla si přibalit stříbrem prošívané šaty. Na lodi je to totiž ÚPLNĚ JINÝ svět. Svět, který naši klienti za pár okamžiků – spolu s vámi – poznají.

Lodní hlavní třída s obchody, bary a restauracemi. Jakožto Brňačka jsem tomu dala pracovní název Masarykova ulice. 🙂

Představte si město, ve kterém najdete vše, co potřebujete k životu. Jak by asi vypadalo ve vašich představách? 😊 Troufám si říct, že mnohem skromněji než to, co pak na lodi ve skutečnosti najdete. S oblibou vždy říkám, že loď je takové plovoucí město na moři. Máte tu vše, a ještě mnohem více. Restaurace, obchody, kavárny, wellness, posilovnu, divadlo, kasino, bazény, tobogány, dětský koutek, taneční lekce, jógu, hudební či artistická představení…  A to jsem toho ještě plno zapomněla.

Na hlavní palubě probíhají taneční lekce stylů z celého světa. V době pořízení foto to byla bachata.
Jídlo z lodního bufetu si můžete vychutnávat s těmito výhledy.
Specialita lodi Virtuosa – robot, který vám namíchá drink!

O vaše blaho se tu stará posádka ze všech – opravdu VŠECH – koutů světa. Na recepci vás přivítá recepční z Brazílie, v restauraci se o vás postará číšník z Indie, na baru obslouží klučina z Mauriciu, vaše usměvavá pokojská bude mít na jmenovce Keňu a kapitán lodi bude Ital.

Jestli mě na lodích něco baví, je to ta různorodost národností, které zde můžete potkat. Ať už v řadách návštěvníků nebo pracujících. Na krajana v posádce na lodi narazíte málokdy. My měli teď štěstí na Slováka, kterého jsme potkali u lanového centra (nevěřila bych, ale na 18. palubě narazíte i na lanové centrum s výhledem do mořských dálek!). Dokonce i své milované Balkánce na těchto plavbách potkávám. Se skupinou srbských mechaniků jsem se dala do řeči na své první plavbě Karibikem při vyplutí z Miami. To byla ta úvodní plavba „Alenky v říši divů“.

Proces nalodění máme za sebou, naše první kroky na lodi jsou stvrzeny pípnutím lodní kartičky a zkoumavým pohledem mladého člena lodní ochranky, pravděpodobně z Izraele. Kontrole, jestli vaše podobizna z kartičky sedí s tím, co se vám schovává pod rouškou, se při vstupu do jiného světa nikdy nevyhnete. Následuje lodní prohlídka pro prvňáčky s mojí kolegyní Markétou. To, aby každý věděl, kudy v případě hladovějícího žaludku nejkratší cestou do restaurace, případně do baru na exotický drink. Smiřte se s tím, že prvních pár dní na lodi bloudí každý. 😊

Tuto nápovědu najdete na lodi na každém (zbloudilém) kroku. Aneb neexistuje nikdo, kdo by na lodi alespoň jednou nezabloudil. 🙂

Na lodi může trávit čas každý podle svého. Jedete za odpočinkem a relaxem? Pak vás najdeme většinou u bazénu, vířivek nebo na masáži.

Máte radši živější dovolenou? Zajdete si na taneční lekce, které vám rozvlní boky, navštívíte lanové centrum, nebo si večer zatrsáte na diskotéce.

Máte rádi pohyb a zdravý životní styl? Kromě posilovny je tu i kratší venkovní běžecká dráha, a k lahodným smoothies si můžete sami naservírovat zdraví na váš talíř v restauraci.

Najíte se tu i se speciální stravou – bezlepková, vegetarián i vegan. Osobně ozkoušena vegetariánská/veganská varianta. Je tu sice menší výběr, ale najíte se i tak výborně. A bacha na dortíčky – ty jsou pekelně dobré! 😊 Blbé je, že si jich na večeřích můžete naložit/objednat, kolik je vám libo. 😀 No, ještě že je tu ta posilovna…

Na servírovaných večeřích dostanete tyto gurmánské skvosty. Vegan košíček z krému z brokolice, květáku a nejspíš mrkve (to „přízemní patro“ jsem už zapomněla). Ale bylo to VÝBORNÉ!

Kulturní různorodost i na talíři aneb výborné jídlo z indočínské restaurace
Jeden z několika sladkých teček dne – nutellový dortíček. Odolávala jsem jim celých 7 dní! Tohle byl můj první hřích, který nám číšník donesl bez objednání. Zkouška, ve které jsme s kolegyní neobstály. 😀

Loď samozřejmě na moři nepluje 10 dní v kuse. Staví se v různých destinacích, aby se obyvatelé plujícího hotelu mohli uzemnit na pevnině po prvních zkušenostech s mořskou nemocí (Ale nebojte, i na tu mají na lodi lék – doslova – jen si pro pilulku na „motion sickness“ musíte skočit na recepci, případně hodit do sebe nějakého toho bylinkového panáčka a ono se to srovná.).

Za běžných okolností (čti = svět před covidem) bylo možné z lodi v přístavech vystoupit kdykoliv dle vašeho uvážení a strávit v daném místě třeba celý den. Zkrátka mohli jste si jít po svých, kam vás kroky zanesly, tedy na dobu kotvení v přístavu, jinak by z vás pak byl turista mávající svému vzdalujícímu se plovoucímu domovu z pevniny. A to nechcete (ale i to se stává). Je tedy potřeba si hlídat časy odplutí z přístavů.

V současnosti je ale vše trochu jinak. Zatím.  Na prohlídky destinací se dostanete pouze s organizovanými výlety na přesně stanovenou časovou dobu. V našem případě jsme měli vždy výlety na 2-3 hodiny s místním průvodcem v angličtině. Sice jsme nemohli chodit každý sám, kde jsme chtěli, ale na druhou stranu jsme poznali místa a historické souvislosti, což by se nám bez těchto průvodců nepoštěstilo.

Parádní průvodce Filippo nás španělským Cádizem provedl jako nikdo jiný. 🤍
Co jsem si z Cádizu odnesla je, že Filippo vůbec není Španěl, ale Ital z Toskánka, kterého souhra osudu dovedla k životu v jižním Španělsku. Cesty života bývají nevyzpytatelné. 🙂

Tedy – není to ideální stav, ale vše má svoje klady a zápory. Já jsem hlavně ráda, že tyto zaoceánské lodě po tak dlouhé pauze zase jezdí. Člověk musí být vděčný za to, co má. Hlavně, když to není úplně málo.

Vždycky říkám, jak asi žije ten usměvavý barman na Mauriciu? Jak se asi daří keňské pokojské na domácí půdě? Jak vypadá BĚŽNÝ ŽIVOT zaměstnanců lodi, když nedělají od nevidím do nevidím třeba i půl roku v kuse na této lodi? Střet s tímto „zaoceánským“ světem mi vždycky připomene, že se mám vlastně moc dobře. Že se většina z nás má moc dobře. Do detailních příběhů členů posádky nevidím (a ráda bych), ale selský rozum napoví, že život všude ve světě není stejný…

Ale zpátky k poznávání, od toho tu přeci jsme. Na poznávací plavbě. V rámci naší cesty západním Středomořím jsme měli v plánu navštívit břehy Francie, Španělska a Portugalska. Španělská města byla v převaze. Mohli jsme si udělat tedy lepší obrázek o životu a dění ve španělských přímořských městech.

K tomu nám pomohlo malebné Alicante, kde jsme zažili dvě svatby s krásně oděnými svatebčany, Malaga, rodné město Pabla Picassa a Antonia Banderase, krásný historický Cádiz ležící na (polo)ostrově, odkud se na svoje objevné plavby vydával sám Kryštof Kolumbus, a v poslední řadě architektonický skvost Gaudího Barcelona se známým (více jak 100 let) nedostavěným chrámem Sagrada Familia. (Pro více fotek a videí z plavby mrkněte na Instagram cestysveru_acro.)

Přibližně 600 metrů dlouhá promenáda Explanada de España v Alicante.

Španělská Malaga je rodným městem známého malíře a sochaře Pabla Picassa.

Malebné město Cádiz na (polo)ostrově na jihu Španělska obklopené vodami divokého Atlantiku.
Barcelona, působiště slavného architekta Antoniho Gaudí a jeden z nejznámějších svatostánků chrám Sagrada Familia. Stavba chrámu započala již v roce 1883.

Kromě Gibraltarského průlivu oddělujícího Evropu a Afriku v jeho nejužší části pouhými 15 km byl pomyslnou zlatou tečkou portugalský Lisabon. Jedno z nejkrásnějších měst, co jsem kdy viděla. Město na dosah Atlantiku, vystavěné na strmých kopcích nad řekou Tejo, domov pudinkových košíčků Pasteís de Nata, výborného portského vína a typických žlutých tramvají okouzlí každého.

Nádherná vyhlídka na Lisabon Portas do Sol
Usměvavý řidič typické lisabonské trojkolky tuk-tuk, se kterou stojí za to poznat i ty nejužší uličky Lisabonu.
Evropské San Francisco nebo snad Rio de Janeiro?
Most Ponte 25 de Abril i socha Krista nad Lisabonem mají své slavnější sourozence v zámoří.

Jako poslední zastávka byla francouzská Marseille. Tu jsme absolvovali vyhlídkovým autobusem směrem ke starému přístavu města a slavné bazilice Notre-Dame de la Garde. To už se naše plavba blížila ke konci.

Následující den nás čekalo vylodění v Janově. To ale neznamenalo konec poznávání. Čekala nás ještě návštěva italské Padovy, studentského města a působiště Galilea Galilei s jedním z největších náměstí v Evropě Prato della Valle.

Italská Padova nabízí mnohé – kromě baziliky sv. Antonína třeba i jedno z největších náměstí v Evropě –
náměstí Prato della Valle.

A teď už tedy hurá domů do Česka. Konec dobrý, všechno dobré. Moment, kdy si spokojeně oddychne každý delegát/průvodce. 😊 Aneb zájezd za námi a všichni spokojení. Alespoň tedy navenek. Tudíž nám s Markétou nezbývá než doufat, že se na pohádkové plavbě v jiném světě všem doopravdy líbilo.

PS: Pokud toužíte zažít poznávání světa trochu jinak, případně nás chcete na plavbě potkat, můžete si prolistovat možnosti, kam všude se dá s námi doplout: https://www.rivieratour.cz

Tak zase příště! Zdraví vaše delegátky Verča & Markéta. :-):-)

Mohlo by se Vám také líbit

Ze svatby stopem na Balkán

Veronika Flodrová

Zimní Chorvatsko pro cestovatele tělem i duší aneb tipy na méně ochozená místa

Veronika Flodrová

Rozhovor o plavbě zaoceánskou lodí aneb zážitky ze zemí lovců perel a nekonečných pouští | Světlanino sdílení

Veronika Flodrová